Chov slepic obecně

Pokud se rozhodnete si pořídit poprvé slepice nebo oživit chov musíme se rozhodnout jak velké prostředí jim můžeme nabídnout. U větších plemen nesmíme podcenit dostupnost potravy ani jejího skladování. Pro malé výběhy v příměstské výstavbě doporučuji spíš zakrsla plemena která svého majitele potěší vzhledem a hlasem , ale nemůže očekávat užitkovost velkých forem . Z těch jsou vhodná plemena klidného temperamentu , masna nebo tzv. kombinovanou užitkovostí , která dobře prospívají v malém výběhu ale vyžaduji adekvátní moznost plnohodnotného krmiva. Nosná lehká plemena nelze příliš doporučit z rady důvodů. Pokud není výběh z vrchu uzavřený ,snadno přeletí jakékoliv oplocení  A potom je budete muset chytat na ulici nebo u sousedu na zahradě. V malém prostoru si nemohou opatřit tolik doplňkové potravy sami jako ve velkém. Je to spojeno s plachosti a  taky  s zvýšenou agresivitou. Takové chovaní u vás moc sympatií nevzbuzuje. Čistě bílého plemene není správnou volbou do měst a průmyslových aglomerací. Pelichají pouze jednou ročně a barva peří závisí na čistotě prostředí kde se pohybují. Ušpiní se na malých dvorcích kde je hodně bláta případné vykoupání je příliš drastické lze použít jen před výstavou. U slepic je známo že se radši popelí , popeliště by mělo být v suchu aby na něj nepršelo . Musí se udržovat v neustále čistotě mělo by se měnit alespoň 3x za měsíc. Bílé slepice by se neměly pouštět do lesnatých krajin protože jejich bílé zbarvení přitahuje predátory jestřáby a lišky, kuny. Chladné a vlhčí vyšší polohy nebo mrazové krajiny způsobují slepicím omrzání kloubů a hřebínku laloku. Trpící slepice přestane alespoň na několik týdnů snášet a kohouti přestanou mít chuť k páření. V těchto lokalitách by jsme měly zvolit plemena s menší okrasou na hlavě např. Brahmanky.  

Většina drobných chovatelů očekává od svých svěřenců pravidelnou snášku vajec. Maso bývá jen vedlejší když je přebytek kohoutků nebo vynesených nosnic. Snášku charakterizuje určitý počet vajec za časový úsek, jejich tvar, hmotnost a barva skořápky, která je u daného plemene typická a tvoří součást jeho stanoveného standartu.

Během doby obliba jednotlivých  plemen podléhala ,ostatně jako všechno, módním výkyvům. Za stálice lze považovat z lehčích nosnic hamburčanky, vlašky (italky), leghorky, z těžších plemen s kombinov užitkovostí  pak hempšírky, rodajlendky,wyandotky, amroksky a plymutky. Bez ohledu na volbu nosnic však platí že nejvyšší snášku vykazují v prvním a druhém roce života do pelichání. Potom nosnost klesá asi o polovinu. Nejpozději na začátek dalšího pelichání je nejvhodnější nosnici vyřadit. Nejvyšší produktivity dosáhneme po dvouleté obměně skupiny. Nejčastěji chovatelé průběžně doplňují mladými kusy ale musíme dávat pozor na to abychom neodstranili dvouletou výkonnou nosnici. U kupovaných vysoko užitkových hybridů je nutno vzít v potaz , že jejich potomstvo už nebude tak výkonné takže je nedáváme do líhně ale dokupujeme od specializovaných firem.

V popisu jednotlivých plemen uvádím snášku, která ale odráží výkony nosnic v dobrých chovných podmínkách a živených kvalitním krmivem. Drží-li chovatel slepice na malém vlhkém dvorku bez slunečního svitu a odpočívají-li v temným nevyhovujících chvílích, těžko můžeme dosáhnout maximálního produkčního potenciálu. Dnes už malochovatelé jim splní alespoň základní potřeby. I když je ideální co největší výběh pro sběr doplňkové potravy, musíme dodávat co nejkvalitnější krmení pro maximální produkci. Musíme počítat s vyššími finančními prostředky, abychom všechny potřeby svěřenců splnily.

Jak by měl vypadat kurník najdete v rubrice ''Výroba kurníku''
 

    Jjjjj